15/02/12: Z deníku summonera, část třetí

Rubriky: Ostatní Autor: Noisia 9 komentářů

Soupeřka mi oplácela neúprosný pohled a celé její vzevření naznačovalo, že chvíle kdy se pohnu, bude má poslední. Já jsem se ovšem nedala zastrašit a místo toho abych se na patě otočila a dala se na útěk, jsem nasadila drsný výraz a bez mrknutí oka jsem sledovala její v tvář. Vzduch houstnul a každý kdo byl v dosahu poznal, že situace je vážná, né li nebezpečná. Spěšné kroky a krátké zacinknutí zvonku nad dveřmi mě ujistilo, že každý kdo byl v dosahu se klidil pryč. Zpoza pultu pouze vykukoval majitel krámku. Všechny tyhle informace jsem nasbírala během vteřiny nepozornosti, kterou jsem si dovolila. To, že to byla chyba, jsem si uvědomila příliš pozdě. Moje soupeřka se již natahovala vpřed a já jí v tom musela zabránit. V duchu jsem se pomodlila k Shilen a s mrštností kočky jsem se vrhla po objektu našeho zájmu.

„Mááámííí ona mě bijééé,“ ta drzá malá holka na mě mrkla a po té se rozkřikla po celém obchodě. V ruce svírala onen poslední, úžasný model jedinečné čelenky, který vypadala jako stvořená z ledu, jenž měl být můj! „Co si to dovolujete k mojí holčičce!“ ozvalo se za mnou a já v příštím okamžiku letěla po hlavě dolů, matka oné malé stvůry mě poslala dobře mířenou ranou k zemi. To však neměla dělat, protože v tom okamžiku si přede mě stouply tři rozzuřené pumy, které byly připaveny hájit mě před celým světem. Hahaá mám vás! Oh, počkat, kam to běží? Ne, NE NE, bohyně! Prodavač krčící se za prodejním pultem, ve snaze vidět co nejvíce převrhl košík s klubíčky z vlny… moje tři bojové kočky nenapadlo nic jiného než se za ním rozdováděně rozběhnout. Seděla jsem na zemi, proklínala ty černé mrchy, malou holku i její orkskou matku a nadávala jsem si za svoji neodolatelnou touhu po všemožných doplňcích do vlasů. Matka, následovaná dcerou, která si vítězoslavně nesla krabičku s čelenkou mě překročily a nafoukaně odešly. Zvedla jsem se ze země stylem o nic nejde a sebrala jsem kočkám klubíčka. Tím jsem si vysloužila další pohrdavé pohledy.

Nasupeně jsem si to kráčela adenskými ulicemi a dusila jsem v sobě těžko potlačovaný vztek. Hádat se s malou holkou, pche, to je přece pod moji úroveň. Jedním okem jsem hodila po kočkách, které se uraženě vláčely kousek ode mě, zrádkyně jedny! Abych přišla na jiné myšlenky a pomstila se těm černým potvorám, přihlásila jsem se do výpravy, která směřovala do Harnaku. Naše parta byla složená se samých zkušených lidí z naší alliance a proto jsem se nebála neúspěchu.

Stáli jsme v Harnaku a sledovali boty, kteří se proháněli mezi monstry. Tyto ilegální pracovníky zaměstnávali nejbohatší aby jim svojí prací, za kterou nedostávali v podstatě zaplaceno, ještě více zvyšovali příjem. Bylo to trestné, ale kdo má peníze a moc může si dovolit všechno. A povinností každého z nás bylo přece jejich nelegální činnost oznámit!

„Neměli bychom někoho zavolat?“ ozval se po chvíli rozpačitého ticha náš enchanter. Skepticky jsme se po sobě podívali, po té ale mág odložil svoji magickou hůl a odběhl.

Seděli jsme kousek od skupinky na černo zaměstnaných pracovníků a zamračeně jsme je sledovali. Kočky se rozvalovaly na zádech kousek ode mě a v nejmenším jim čekání nevadilo. Když už jsme se pomale vzdávali naděje, ozvalo se krátké plop a kousek od nás se objevil královský pracovník skrývající se pod zkratkou GM. Spolu s ním se před ními objevil stolek se spisy. Byl to elf s ustaraným výrazem ve tváři, který nám před očima zamával jakousi kartičkou, která nejspíše potvrzovala, že jde o kontrolora. Na nose měl velké brýle, jejichž skla mu zvětšovaly oči, takže vypadal trochu jako můra. „To vy jste podali hlášení o nelegálních pracovnících?“ zamrkal na nás svým můřím pohledem. „Dle zákoníku 47 o hlášení o ilegálních pracovnících, sbírky 5, paragrafu 12 budete muset vyplnit tento krátký dotazník.“ Podal nám sto stránkový dokument. „Bez jeho vyplnění nemůžeme pokračovat. Dále budete muset podle zákoníku 3, sbírky 54, paragrafu 145c podepsat prohlášení že jste se sami nikdy neúčastnili podobných aktivit a že se podle paragrafu 145d zavazujete, že vše co jste napsali je v souladu s vaším nejlepším svědomím.“ Nejspíš ho zarazilo ticho, které se kolem rozlilo a proto zvedl oči od hromady dokumentů, kterou listovat. „Rozuměli jste tomu, co jsem právě říkal?“ Tank se podrbal na hlavě. „Nejsem si úplně jistej.“ Elf obrátil oči v sloup. „Tak znova, dle Dle zákoníku 47 o hlášení o ilegálních pracovnících, sbírky 5, paragrafu 12 vyplníte tento formulář…“

„Tohle patří do kolonky jedna odstavec tři nebo na stranu osm sloupec devět?“

„Nebude to spíše tabulka patnáct, oddíl sedm?“

„Nene podle tohoto papíru tam máme nakreslit obrázek.“

Slunce už se chýlilo k západu, když jsme konečně odevzdali dotazník. Elf ho přejel pohledem, zuřivě do něj něco zapisoval červenou tužkou a pak ho zastrčil kamsi doprostřed svých lejster. „Budu vás muset požádat, abyste dotazník vyplnili znovu, jelikož jste udělali chyby na straně padesát šest.“…

O hodiinu později. „…strana deset, tabulka šest, použili jste červenou barvu na místo modré…“

O další hodinu později. „Odstavec sedmdesát dva, třetí řádek, špatně vyznačený graf…“

Později. „…špatné spojení teček, místo obrázku jednorožce vám vyšla kráva…“

„Vaše žádost bude v co nejkratším čase zpracována. Zhruba tak do měsíce, dvou či nikdy. Přeji vám hezký den.“ Plop a byl pryč. První se ozval léčitel, který se snažil dostat z rukou barevné šmouhy od pastelek. „Nejsem si úplně jistý jestli se tohle všechno stalo. Hlasuji pro pořádný korbel piva v nějaké adenské hospodě.“ Jeho návrh byl odhlasován jednoznačně. Plop.

 


Komentáře článku

9 komentářů k “Z deníku summonera, část třetí” Pokud máte k tématu co říci, můžete vložit svůj komentář. Ten musí být před publikováním schválen administrátorem. Hanlivé, urážlivé a nesmyslné komentáře budou smazány.


Copyright © 2006-2012 Tomáš Zajíček | Pohání Wordpress | Nahoru
Creative design: www.art4web.sk